napětí a zábava


Jiří Houdek: Obdivuji Agathu Christie

(Rozhovor se spisovatelem detektivek, jehož nejnovější kniha je právě na knižních pultech)

O psaní, slávě a náhodách

Jiří Houdek vydal v nakladatelství Irgona knihu FANTOM VRAŽDÍ ZA SOUMRAKU, kterou tvoří 18 napínavých detektivních příběhů. V jeden slunečný červnový den jsme se u něj na zahradě v Říčanech, snažili alespoň trochu nahlédnout do jeho tvůrčí kuchyně…

Autor detektivních povídek Jiří Houdek

Luboš Svoboda: Právě vychází tvoje kniha detektivních povídek FANTOM VRAŽDÍ ZA SOUMRAKU. Jak dlouho vzniká docela objemné dílo, které má bezmála 200 stránek?

Jiří Houdek: Šest let. První povídku s názvem Pomstu v sobě máš jsem napsal na počátku roku 2007, ta poslední, titulní – Fantom vraždí za soumraku – vznikla letos v lednu…

LS: Co bylo tím impulsem, že jsi začal psát detektivky a thrillery?

JH: Vlastně za to může moje kolegyně a kamarádka Hanka Nekudová, která – když jsem kdysi dělal vedoucího redaktora časopisu TV mini – se mě jednou mezi řečí zeptala, jestli bych jí do časopisu Jedním dechem nenapsal nějakou detektivní povídku. Tehdy jsem si řekl, že to zkusím, začalo mě to bavit a po několika letech jsem zjistil, že těch povídek už je skoro čtyřicet. Mezi tím se ozvali i z redakcí časopisu Báječná neděle a Překvapení, pro které jsem také občas psal krimi příběhy.

LS: Jak se vlastně taková detektivka píše?

JH: Především musíš vědět už na samém začátku, kdo bude vrah. Takže pro spisovatele detektivek psaní postrádá to správné napětí, protože už ve chvíli, kdy píše první řádku, tak víceméně ví, jak ten příběh skončí. (smích)

LS: Víceméně?

JH: Ano, někdy se v průběhu vzniku povídky trochu mění povahy hlavních postav. Když se příběh rodí, tak malinko začínají žít svým vlastním životem.

LS: Kde hledáš nápady na jednotlivé příběhy?

JH: Nápady na detektivky vznikají - alespoň u mě - hodně spontánně... Tak třeba - jdu k večeru z práce a zahlédnu dívku, jak skoro utíká podvečerním panelákovým sídlištěm na Jižním Městě a kousek za ní spěchá přibližně stejně starý mladý muž, který se na ni obdivně dívá… a námět je na světě, úplně první impuls je tady. Potom už jenom zbývá domyslet tu rychlou a zběsilou jízdu, kterou oba prožijí v (dále už naprosto vymyšlené) povídce Bonnie a Clyde z Jižního Města. Povídka Láska, jaro, smrt zase vznikla z toho, že se mi kdysi velice líbil reklamní spot na minerálku, v níž nahá modelka, obklopená vířící vodou, vstupuje do rozlehlého secesního domu. Takže jsem si představil, jak by se asi obdobný reklamní spot natáčel, jak by se v průběhu toho natáčení mohla odehrát vražda modelky a ještě k tomu navíc mě lákalo popsat lehce šílenou atmosféru, která při natáčení filmu nebo reklamy většinou vládne.

LS: Trvá to dlouho, než detektivní povídka vznikne?

JH: Napsanou ji mám zhruba za jeden víkend. Když v sobotu dopoledne začnu, v neděli kolem osmé večer ji mám hotovou. Ovšem to je jen samotné psaní. Je potřeba zmínit ještě to, že přibližně dva tři týdny předem sám pro sebe promýšlím děj nové povídky, a to v různých životních situacích, třeba i ve chvílích, když v metru nebo na zastávce busu či tramvaje čekám na dopravní prostředek. Povídka nemusí úplně nutně vznikat jen a pouze u stolu, na němž leží notebook. Děj divadelní hry - detektivky Princeznina pomsta - jsem vymyslel na nádraží při čekání na zpožděný vlak.

LS: Které autory detektivek máš nejraději?

JH: Agathu Christie – zejména pro její schopnost vytvořit tajemnou atmosféru postupně narůstajícího napětí. Dokáže to natolik fenomenálně, že člověk žasne. Myslím si, že tohle je také jedna z příčin, proč její romány a povídky už po mnoho let neustále vyhledávají miliony čtenářů. Líbí se mi i Chestertonovy Příběhy otce Browna (The Father Brown Stories), nebo Chandlerovy detektivky.

LS: Koho máš rád z českých autorů?

JH: Klasiku – romány Emila Vachka. Třeba Tajemství obrazárny je výborné čtení.

LS: Vystudoval jsi scenáristiku, tvoje povídky jsou napsané velice „vizuálně“. Při čtení povídek z knihy Fantom vraždí za soumraku jsem dokonce měl občas pocit, jako kdybych se už díval na hotový film. Chtěl bys, aby byly tvé povídky zfilmovány?

JH: Samozřejmě, kdo by nechtěl, že? Ale nezávisí to jenom ode mě… Nicméně pár drobných kroků tímto směrem je už učiněno. Navrhl jsem natočení několika povídek režisérovi Ondřeji Kepkovi, přečetl si je se zájmem, líbily se mu a pokud vím, snažil se prosadit jejich filmovou realizaci u televizních producentů. Momentálně se „tam někde nahoře“, v nejvyšších patrech televizních stanic, rozhodují, jestli tyto povídky budou natočeny jako seriál, nebo jako samostatné filmy, nebo jestli je vůbec natočí... Film je nejenom umění a zábava, ale i docela drahá výroba, takže jde o značné peníze a od toho se v televizní a filmové branži leccos odvíjí. Předběžně to ale vypadá, že zájem filmařů by se týkal nejspíš druhé části mé nové knihy. Druhá část má název Záhady pro Marka a je v ní série příběhů, v nichž komplikované kriminální případy řeší soukromý detektiv Marek Damm.

LS: Poznávají tě lidé na ulici?

JH: Ne, nepoznávají – i když, jeden čas… v letech 2004 a 2005 jsem natáčel pro televizi Nova, pro pořad Prásk!, reportáže o životě celebrit. Občas jsem byl na obrazovce vidět. Tehdy se mi stávalo, že jsem třeba jel městskou hromadnou dopravou, nebo šel po ulici a čas od času se na mě někdo pozorněji zadíval, jako by si nemohl vzpomenout, odkud mě zná… Když se na mě dlouho dívala nějaká hezká dívka v metru či v tramvaji ještě před tím, než jsem začal dělat reportáže pro Novu, tak mi hned vzrostlo sebevědomí, říkal jsem si – „aha, asi se jí líbím, wow!“ Jenže od té doby, co jsem se začal objevovat na obrazovce, mi začalo být jasné, že upřený pohled od sebehezčí ženy patrně znamená jediné – přemýšlí asi takhle: „Je mi povědomý… Hmmm… Kde já toho chlapa jenom viděla? Na poradě v podniku? Nebo snad v čekárně u zubaře?“ (smích)

LS: V tvých povídkách hraje často roli náhoda. Věříš na náhodu?

JH: Věřím. Náhoda, shoda okolností – to všechno hraje v našem životě větší roli, než si jsme někdy ochotni připustit. Hodně významných lidí, kteří v životě leccos dokázali, v rozhovorech a vzpomínkách potvrzují, jak nesmírně důležité je být v pravý čas na správném místě. Samozřejmě, že tohle není jediný předpoklad úspěchu, ale náhoda je prostě fenomén, který může velmi významně k úspěchu dopomoci.

LS: Ve které tvé povídce hraje náhoda rozhodující roli?

JH: Tak to musím chvilku přemýšlet... Asi v povídkách Návštěva z pekla a Vražda, noc a krásná blondýna.

LS: Co momentálně píšeš?

JH: Román. S detektivní zápletkou. Nyní mu věnuji skoro všechen svůj volný čas…

Ptal se Luboš Svoboda

Zakoupení v knihkupectví: Knihu Jiřího Houdka Fantom vraždí za soumraku si od 21. června 2014 můžete zakoupit v knihkupectví kdekoli na území ČR.

Zaslání knihy na dobírku: Pokud nebudete moci knihu v tištěné podobě sehnat v knihkupectví, napište nám na e-mail: irgona.cz (zavináč) gmail.com, v e-mailové zprávě uveďte prosím svoji poštovní adresu, kam budete chtít knihu zaslat, a nakladatelství Vám ji pošle do čtyř dnů na dobírku. Cena knihy bude v tomto případě 153,- Kč.

Elektronická podoba knihy: Knihu si můžete pořídit i v elektronické podobě do své čtečky, popřípadě tabletu, a to na serverech www.palmknihy.cz (formáty: ePub, MOBI, PDF pro čtečky, PDF aj.) a www.eReading.cz (všechny formáty)

Ukázky z knihy, konkrétně z povídky Přízrak v bílém, najdete na těchto stránkách, a to v sekci Ukázky z knih. Ukázky z povídek Noc nájemných vrahů a Vražedné proroctví najdete na literárním blogu: http://super-knihy.blogspot.com